Ringelův presuicidální syndrom
Ringel byl lékař, který po 2. světové válce založil v Rakousku ústav pro unavené životem. V uvažování budoucích sebevrahů našel určitá opakující se témata:
- izolace od okolí, stažení se do sebe, ztráta dřívějších zájmů
- autoakuzace (sebeobviňování) a tlumená autoagrese
- sebevražedné myšlenky, sny a fantazie
Jako Pöldingerův suicidální rozvoj se zas popisují jednotlivé kroky v myšlení člověka, potenciálního suicidanta:
- úvahy
- ambivalence (rozpolcenost) – oznámení záměru, ale zatím není realizován
- rozhodnutí – zdánlivá úleva, příprava
Dále existuje mírně rozšířená obdoba Pöldingera se zkratkou MTÚRR > myšlenky, tendence, úvahy, rozhodnutí, realizace:
Příklad:
- Myšlenky: život nestojí za nic
- Tendence: něco si udělám
- Úvahy: skočit? utopit se?
- Rozhodnutí: koupím si láhev a skočím
- Realizace: …
Je zde jedna pozoru-hodná okolnost: Člověk v počátečních stádiích je zpravidla utrápený a na první pohled s ním není něco v pořádku. Ale když dospěje k rozhodnutí, může pocítit výraznou úlevu - vyřešil svůj problém. Svým blízkým se jeví jako politý živou vodou a tak si řeknou, že už je to v pořádku. A pak se nestačí divit a hledají, co se stalo, proč si ublížil, když už z toho přece byl venku. Jenže on nebyl, to se jen okolí nechalo oklamat a nedocenilo závažnost situace. Sebevražedné proklamace se nevyplatí ignorovat.
