Sebelikvidační jednání se samozřejmě nevyskytuje zcela nahodile – bylo zjištěno mnoho okolností, které k jeho spuštění výrazně přispívají. A naopak – když se tyto okolnosti upraví nebo odstraní, riziko sebevraždy klesá.

Nemoci a poruchy, u nichž se sebevraždy vyskytují nejčastěji:

• deprese
• schizofrenie
• závislosti všech druhů včetně patologického hráčství
• hraniční porucha osobnosti (emočně nestabilní osobnost)
• pro leckoho překvapivě i sociální fobie
• anorexie, bulimie a jejich kombinace
• probíhající závažná tělesná onemocnění obecně (zejména zhoubné nádory a progresivní poruchy hybnosti)
• rovněž úspěšně vyléčené závažné nemoci dva roky nazpět

Rizikové sociálně-psychologické a jiné anamnestické faktory:

• dřívější sebevražedné pokusy - když se dotyčný o sebevraždu již pokusil, je zde nepodcenitelné riziko opakování; přitěžující okolností jsou i sebevraždy nebo sebevražedné pokusy u příbuzných v rodině a u známých (příklady táhnou)
• osamělost - jakkoli je často obtížné žít v páru, je to zřejmě snazší, než snášet samotu; týká se vdov(ců), rozvedených i celoživotně svobodných jedinců
• dluhy a ztráta zaměstnání - to jsou nepříjemné životní situace, které jsou provázeny nejistotou, člověk má tendenci o nich dokola a neproduktivně přemýšlet, až má pocit, že dobré východisko neexistuje
• výkon profese zahrnující kontakt s lidmi - lékaři (zejména na odd. ARO, pediatři a psychiatři) a zdravotní sestry, učitelé, speciální pedagogové, policisté, právníci – tito lidé se často osobně angažují na problémech svých klientů (pacientů, žáků) a velmi často jejich práce a snaha nemá žádaný výsledek (drogově závislý člověk recidivuje, žáky nezajímá výuka, pacient zemře atd.); přílišné počáteční nadšení se pak časem přehoupne ve vyhoření – apatii a pocit nesmyslnosti
• absence víry - věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně