Klasické dělení sebevražd:

• bilanční sebevražda - podle některých názorů jediná „pravá“ sebevražda, k níž člověk dospěje na základě zvážení pro a proti své existence a jejích podmínek; týká se jí většina textu tohoto webu
• impulzivní - neboli zkratkovitá sebevražda coby reakce na nějakou aktuální událost (špatné vysvědčení, úmrtí partnera)
• demonstrační (parasuicidium) – člověk nejedná s úmyslem zabít se, ale chce připoutat pozornost okolí (časté u histrionských osobností – viz test OSPAT); může to být i jakési volání o pomoc
  a poněkud mimo stojící
• sebevražedný pokus - nedokonaná sebevražda, dotyčný svůj úmysl dobrovolně zemřít přehodnotí, případně mu v dokonání sebevraždy někdo/něco zabrání
• sebezabití - jde o úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka

Dělení podle množství angažovaných osob:

• párová - sebevražedného jednání se po vzájemné dohodě dopustí např. manželé nebo milenci
• rozšířená - osoba, která spáchá sebevražedný čin, takříkajíc vezme někoho s sebou (matka předávkuje sebe i děti, aby nezůstaly samy)
• hromadná - obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení

Dělení podle původu motivu:

• sebevražda biická - motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)
• sebevražda patická - motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace, bludy – např. se zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)

Dělení podle Emila Durkheima:

• atruistická sebevražda – motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)
• anomická sebevražda – vyšlá z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty jsou bezobsažné, nicotné
• egoistická sebevražda – motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli nemožnosti sehnat zaměstnání)