Sebelikvidační jednání se samozřejmě nevyskytuje zcela nahodile – bylo zjištěno mnoho okolností, které k jeho spuštění výrazně přispívají. A naopak – když se tyto okolnosti upraví nebo odstraní, riziko sebevraždy klesá.

Nemoci a poruchy, u nichž se sebevraždy vyskytují nejčastěji:

Rizikové sociálně-psychologické a jiné anamnestické faktory:

  • dřívější sebevražedné pokusy – když se dotyčný o sebevraždu již pokusil, je zde nepodcenitelné riziko opakování; přitěžující okolností jsou i sebevraždy nebo sebevražedné pokusy u příbuzných v rodině a u známých (příklady táhnou)
  • osamělost – jakkoli je často obtížné žít v páru, je to zřejmě snazší, než snášet samotu; týká se vdov(ců), rozvedených i celoživotně svobodných lidí
  • dluhy a ztráta zaměstnání – to jsou nepříjemné životní situace, které jsou provázeny snížením sebedůvěry a nejistotou, člověk má tendenci o nich dokola a neproduktivně přemýšlet, až má pocit, že dobré východisko neexistuje
  • výkon profese zahrnující kontakt s lidmi – lékaři (zejména na odd. ARO, pediatři a psychiatři) a zdravotní sestry, učitelé, speciální pedagogové, policisté, právníci – tito lidé se často osobně angažují na problémech svých klientů (pacientů, žáků) a velmi často jejich práce a snaha nemá žádaný výsledek (drogově závislý člověk recidivuje, žáky nezajímá výuka, pacient zemře atd.); přílišné počáteční nadšení se pak časem přehoupne ve vyhoření – apatii a pocit nesmyslnosti
  • absence víry – věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz

Jak dobře znáte a zvládáte své emoce? Prozradí vám:

test emoční inteligence