Typy sebevražd
Klasické dělení sebevražd:
- bilanční sebevražda – podle některých názorů jediná „pravá“ sebevražda, k níž člověk dospěje na základě
zvážení pro a proti své existence a jejích podmínek; týká se jí většina textu tohoto webu
- impulzivní – neboli zkratkovitá sebevražda coby reakce na nějakou aktuální událost (špatné vysvědčení, úmrtí partnera)
- demonstrační (parasuicidium) – člověk nejedná s úmyslem zabít se, ale chce připoutat pozornost okolí (časté u histrionských osobností – viz test OSPAT); může to být i jakési volání o pomoc
.
a poněkud mimo stojící - sebevražedný pokus – nedokonaná sebevražda, dotyčný svůj úmysl dobrovolně zemřít přehodnotí, případně mu v dokonání sebevraždy někdo/něco zabrání
- sebezabití – jde o úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka
Dělení podle množství angažovaných osob:
- párová – sebevražedného jednání se po vzájemné dohodě dopustí např. manželé nebo milenci
- rozšířená – osoba, která spáchá sebevražedný čin, takříkajíc vezme někoho s sebou (matka předávkuje sebe i děti, aby nezůstaly samy)
- hromadná – obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení
Dělení podle původu motivu:
- sebevražda biická – motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)
- sebevražda patická – motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace, bludy – např. se zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)
Dělení sebevražd podle filozofa Emila Durkheima:
- atruistická sebevražda – motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)
- anomická sebevražda – vyšlá z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty jsou bezobsažné, nicotné
- egoistická sebevražda – motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli nemožnosti sehnat zaměstnání)
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz