Než začnete číst, možná byste si mohli zkusit testík na toto téma – tedy Co víte o sebevraždách? Komu to připadá morbidní, ten 1) ať test nedělá a 2) asi patří k velké části lidí, pro které je sebevražda jako téma tabu. Berte tedy ten test i jako boj proti tabuizování tématu sebevraždy. Vyhýbání se hovoru o sebevraždě nemůže nikomu prospět – zejména pak ne těm, kteří o ní uvažují.

Co je to sebevražda?

Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: „Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem.“ Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost (proto například schizofrenik, který se před halucinovaným nebezpečím „zachrání“ skokem z okna, sebevrahem není).

Jaké známe typy sebevražd?

Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou „pravou“ sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz Typy sebevražd.

Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu – co na to statistika?

Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Pokud jde o roční období, tak kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních „depresivních“ měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.

Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?

Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.

Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?

Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií – soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.

Doporučujeme:

Kurz duševní rovnováhy - obálkaMichaela Peterková

Kurz duševní rovnováhy - interaktivní knížka

Objevte užitečné postupy k překonání úzkosti a stresu a zvládnutí náročných životních situací. Na rozdíl od běžných knih obsahujících výhradně text ke čtení jste zde aktivním účastníkem – vyplňujete testy, zaznamenáváte si své myšlenky, definujete vlastní cíle, hledáte vhodné postupy řešení problémů a učíte se rozlišovat mezi zdravými a neurotickými myšlenkami.

 .

Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?

Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Jak (ne)jednat se sebevrahem.

A co sebevraždy u dětí?

U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že malé dítě nebere smrt jako definitivní jev – myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.

Existuje pomoc?

Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.

Jak různé jsou názory na sebevraždu?

Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti… V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání „Nezabiješ“. Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuálně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je samozřejmě vnímána jako nežádoucí jev.

Odborné pojmy

Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám? Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.

Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?

Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužící ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít. Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Obavy, že se hovorem o sebevraždě může sebevražedné jednání spustit, nejsou namístě (pokud samozřejmě není obsahem hovoru hecování a podobně). Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše – neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% „štěkajících“ se o sebevraždu minimálně pokusí.

Test duševních poruch a další testy:

psychologické testy online

Tento web se snaží být informativní a pokud možno nestranný. Přesto si dovolím názor: Život je někdy strašně těžký a je několik způsobů, jak se s tím vyrovnat. Bilanční sebevražda je jedním z těch způsobů, je to únik do nebytí. Ale jestli je v člověku alespoň kousíček, který doufá a hledá jiné východisko, stojí zato tenhle kousíček posilovat. Třeba představou, že samotný fakt života je fascinující – jak vzniká a co to vůbec ve své podstatě je… Že na této planetě není stejný člověk a úkol, který tady máte, za vás nikdo neudělá. Ten nadějný kousíček může zpočátku přežívat s názorem, že když už tady člověk jednou je, nějak to odkroutí. A časem zjistí, že se baví, víc a víc. Když jste na dně, má to tu výhodu, že je od čeho se odrazit. A z úcty k Přírodě či Bohu (jak to kdo má) má smysl se o to pokusit.