Než začnete číst, možná byste si mohli zkusit testík na toto téma – tedy Co víte o sebevraždách? Komu to připadá morbidní, ten 1) ať test nedělá a 2) asi patří k velké části lidí, pro které je sebevražda jako téma tabu. Berte tedy ten test i jako boj proti tabuizování tématu sebevraždy. Vyhýbání se hovoru o sebevraždě nemůže nikomu prospět – zejména pak ne těm, kteří o ní uvažují.
.
Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: „Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem.“ Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.
Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou „pravou“ sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz Typy sebevražd.
Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu – co na to statistika?
Nejvíce sebevraž
d se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních „depresivních“ měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.
Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.
Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií – soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.
Doporučujeme:
Kniha jako první na našem trhu komplexně seznamuje čtenáře s dosavadním vývojem dnes velmi aktuálního psychologického směru – pozitivní psychologie. Čtivou formou ho provádí jejími základními tématy, přináší zajímavé výsledky výzkumů a předkládá bohaté aplikační možnosti v oblasti terapie, poradenství, vzdělávání, koučinku, zdravotnictví, managementu i osobního rozvoje. K jednotlivým kapitolám nabízí praktická cvičení a intervence jako inspiraci pro využití v praxi. Seznámí vás s různými pohledy odborníků na to, co činí život šťastným a smysluplným. Kromě teoretického zázemí získáte inspiraci i pro praktické zlepšení kvality svého života. Publikace je určena nejen odborníkům a akademickým pracovníkům, ale i vysokoškolským studentům oboru psychologie, studentům pedagogických a sociálních oborů, středoškolským studentům, psychologům, učitelům na vysokých i středních školách, koučům, příslušníkům pomáhajících profesí a v neposlední řadě i laické veřejnosti.
.
Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Krizová intervence a Jak (ne)jednat se sebevrahem.
A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev – myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.
Doporučujeme:
Na našem trhu ojedinělá publikace se věnuje pozitivním důsledkům negativních událostí. Součástí života každého člověka jsou nejen chvíle pohody a štěstí, ale také nepříznivé zážitky. Prožité trauma může nastartovat pozitivní změny, přivést člověka na novou cestu životem. Jde o téma relativně nové, teprve v posledních letech se tyto jevy začaly vědecky zkoumat. Publikace ukazuje, které přístupy byly zatím vyzkoušeny, jak se změny k lepšímu zjišťují a jak rozvoji osobnosti napomáhat. Zabývá se zvláštnostmi posttraumatického rozvoje u dětí, seniorů, pacientů, obětí přírodních katastrof nebo účastníků válečných konfliktů.
Kniha je určena nejen pracovníkům tzv. pomáhajících profesí, ale i širšímu okruhu čtenářů. Ti se dozvědí, jak po prožité negativní události dosáhnout pozitivní změny ve svém životě.
.
Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si
můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.
Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti (…) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání „Nezabiješ“. Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.
Odborné pojmy
Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám. Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.
Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít. Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí. Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše – neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% „štěkajících“ se o sebevraždu minimálně pokusí.
